Loutkářství

Loutkářství je významným kulturním a společenským fenoménem. Přinášeli jej kočovní loutkáři ze zahraničí a že se v českém prostředí rozšířilo, a stalo se tradicí, významně napomohlo, že čeští marionetáři, kteří hráli česky, byli součástí uvědomovacích snah národního obrození. Vlastním fenoménem se od 19.století stala tzv. rodinná loutková divadlo, která byla sériově vydávána s repertoárovými sešity, divadly a loutkami, navrhované významnými českými umělci. V roce 2016 bylo české loutkářství zapsáno do seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. 

Dostupné zdroje a archiv "loutkoherny":

Charles Magnin - Dějiny loutkového divadla v Evropě (1852)

Světozor 1890, č. 52, s. 622 - Matěj Kopecký a jeho loutkové divadlo, Mikoláš Aleš (1890)

Edward Gordon Craig - O divadelním umění: Herec a nadloutka (1907)

Světozor 1911, č. 32, s. 763 - PH. DR.  J. Veselý: O loutkách umělých i lidových (1911)

Jindřich Veselý - O vlasti, vzniku a rozvoji loutek vůbec a o loutkářství českém zvlášť (1912)

Jindřich Veselý - Z historie loutek evropských - se 34 obrazy (1913)

Jindřich Veselý - Příručka českého loutkáře (1914)

Jindřich Veselý - Přednáška o významu loutkového divadla (1915)

Patentový spis č. 9070 – MODRÝ a ŽANDA, PRAHA – Zařízení k ovládání loutek (1921)

Patentový spis č. 25311 – JAN KRÁL, PRAHA – Výměna hlav loutek (1924)

Patentový spis č. 25744 – JAN KRÁL, PRAHA – Výměna hlav divadelních loutek (1925)

Jindřich Veselý - Loutkářská čítanka (1925)

Strnadel F. - Praktická hospodyňka, s. 1179: Loutkové divadlo v poesii dětského života (1927)

Patentový spis č. 34920 – ANTONÍN MÜNZBERG, PRAHA – Zařízení k výměně hlav divadelních loutek (1929)

Spejblovo filmové opojení (1931)

Jindřich Veselý - Odhalená tajemství loutek (1932)

František Jirásek - Scénování na loutkovém divadle (1935)

Hostáň J. - Kašpárkovo divadlo (1936)

Loutkové divadlo ve filmu Komediantská princezna z roku (1936)

Loutkové divadlo ve filmu Kdybych byl tátou (1939)

Jindřich Veselý - Třicet let s loutkami (1939)

Jan Malík - Loutkové divadlo Jaroslava Švába (1947)

Jan Malík - Loutkářství v Československu (1948)

Jaroslav Bartoš - Loutkářské hry českého obrození (1952)

Britská sbírka: Pollock's Toy Museum (1956)

Otto Rodl - Loutkové hříčky pro nejmenší (1957)

Johanes doktor Faust (1958)

IGRA - Katalog hraček (1960)

Bořek Hrnčíř - Zakládáme loutkářský soubor (1961)

Jaroslav Bartoš - Loutkářská kronika (1963)

Orbis - Světové loutkářství / současné loutkové divadlo slovem i obrazem (1966)

Božena Vejrychová-Solarová - Loutky Matěje Kopeckého (1974)

Loutkové divadlo v seriálu Chalupáři (1975)

Španělská sbírka - Sala Lúdica (1976)

Otto Rodl - Loutkářství (1981)

Katalog zásilkového obchodu Magnet Pardubice 1984-85 (1984)

JAS - 40 let symbolu jakosti (1986)

Německé muzeum loutkového divadla v Kaufbeurenu (1987)

Tradiční výrobce: Kasalovy české loutky (1988)

Katalog zásilkového obchodu Magnet Pardubice 1989-90 (1989)

Katalog zásilkového obchodu Magnet Pardubice 1990-91 (1990)

Umělecký soubor: Divadlo Buchty a loutky (1991)

Peter Baldwin - Toy Theatres of the World (1993)

Katalog zásilkového obchodu Magnet Pardubice 1994-95 (1994)

Významní sběratelé: Jiráskovi (1996)

Loutkové divadlo ve filmu Kolja (1996)

Muzeum divadélek: Boučkovo loutkové divadlo v Jaroměři (1999)

Karel Štoll - Krásy českých loutek ve fotografii (2001)

Web o divadélkách Kannik's Korner (2003)

Alice Dubská - Dvě století českého loutkářství (2004)

Milan Knížák - Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku (2005)

Jaroslav Blecha - Okno do českého loutkářství (2007)

Španělská sbírka - Teatros de papel (2008)

Pavel Jirásek; Jaroslav Blecha - Česká loutka (2009)

Igor Rymarenko - Dekorácie českých umelcov pre bábkové divadlo (2009)

Významní sběratelé: Toulavá kamera (ČT1) - Nopovi (2010)

Jaroslav Blecha - Rodinná loutková divadélka (2010)

Internetová databáze: Scénáře loutkových her (2010)

Pavel Jirásek; Marie Jirásková: Loutka a moderna (2011)

Dánská sbírka: Papirteater (2011)

Italská sbírka: La Cassa Della Marionetta (2012)

Německý obchod s papírovými reprodukcemi - Papiertheater-shop (2012)

Jaroslav Blecha - Rodinná loutková divadélka - herectvo na drátkách (2013)

Španělská sbírka - Teatros de papel (2013)

Jaroslav Blecha - Rodinné loutkové divadlo (2013)

Muzeum loutkářských kultur - Obrazy z dějin českého loutkářství (2013)

Kouzlo starých dřevěných hraček - Historie firem JAS, Blank a Schowanek (2015)

Jan Novák - Fenomén českého loutkářství (2016)

Web o akademickém malíři Cyrilu Kotyšanovi - Časopis Srdíčko (2016)

Petra Vodehnalová - Život a dílo Bohumila Schweigstilla (2016)

Jaroslav Blecha - Rodinná loutková divadélka (2017)

Jaroslav Blecha - Loutkářství na Slovensku a v Česku (2017)

Loutky z Mirovic - Historie fy. ZEKA, TVAR Lipová a JAS Stráž nad Nežárkou (2018)

Rodinné loutkařství BS Model vzniklo převzetím TVAR Lipová v konkurzu (2018)

Pavel Jirásek; Marie Jirásková: Umění loutky (2019)

Dokumentární seriál ČT: Česká loutka (2019)

Historie CS (ČT24): Tělo dřevěné, duše česká (2020)

Josef Zbořil: Osvětová Loutkoherna Bohumila Schweigstilla (2021)

„Divadlo loutkové blížíc se pro děti životu skutečnosti, působí mocně na jejich smysly, bystří jejich paměť a cvičí jejich úsudek, jest ve směru tom, předsíní velkého divadla, jemuž říkáme život ... řádně zřízené, náležitě řízené loutkové divadlo působí mocně na cit dětský. Již ty vzpomínky na ně, na jeho hry a kouzla, jež celým životem nás provázejí, způsobují že rádi zalézáme do dob dětství, vzpomínáme otce, matky, kamarádů mládí a oko mimoděk slzou vlhne a cit lásky příbuzenské, lásky k rodnému místu nás rozechvěje. Avšak i jiné city (např. lásky vlastenecké, lásky rodinné, lásky k přírodě atd) lze buditi nenápadně loutkovým divadlem. Působení divadla loutkového po stránce citové je mocné, neboť působí na děti nenápadně, nestrojeně, přirozeně a působí mocně, poněvadž za dětské obraznosti rovná se téměř cele působení skutečného života." (Josef Pešek, 1913)

„Loutkové divadlo jiných národů pěstovalo umění pro umění, ale naše české loutkové divadlo mělo poslání jiné, prosté, jako je samo, ale krásné, jako je každá idea – české loutkové divadlo bylo jedním z činitelů obrozeneckého úsilí, které pracovalo ve znamení české knihy a českého divadla… Loutková divadla rodinná stala se u nás populární zábavou dětí, módou, epidemií, k čemuž přispěla též bezvýslednost politiky předválečné, hrůzy politicko-stranického života, kult vídeňských operet, biografů, detektivek – jemnější lidé utíkali před tím vším ke svým rodinám, do zátiší loutek, a také po válce rodinný život zvroucněl.“ (Jindřich Veselý, 1922)

„Nic tak mohutně nepůsobí na duši dětskou jako divadlo. Všechny nejmilejší hračky odloží, když se mu naskytne příležitost viděti divadlo. A jest to především loutkové divadlo, které má tak rádo, jehož rekové jsou malí postavou, tak jako dítě samo. Jest to loutkové divadlo také proto. že má tolik prostředků, aby uspokojilo bohatou dětskou fantasií a zaměstnalo všechny jeho smysly, kterých nemá a nemůže míti žádné jiné divadlo. Vzpomeňme jen celé řady různých bizarních pohádkových typů, zvířátek, oživlých věcí, které mohou hráti (s hlediska technického řečeno) - jen na loutkovém divadle." (Josef Skupa, 1927) 

 

„Hráti loutkové divadlo neznamená jen tahati loutku za nitky, „kvrdlati“ rukama a brumlati zpotvořená slova. Hráti divadlo maličkým znamená rozechvěti struny srdce dětského, otevříti jejich oči pro krásné světy, aby později naučili se rozuměti krásnu a nehledali osvěžení v nemožných seriálech filmových, nýbrž u básníků jasného ducha.“ (František Jirásek, 1930)

 

„České umění nebylo nikdy titánské, ani estetické, ani spasitelské a idealistické, je reálné, protože bylo a je lidské. Zabývá se lidmi, jací jsou, hodní, zlí. chytří i hloupí, a i když je zle, raději se směje než pláče. Vzpomeňme jen Haška a jeho Švejka. Čeští umělci hledali vždy svoji pravdu o světě ne v šířce, ale u hloubce - ne ve velehorách, ale v hájích, potocích, ve zpěvu ptáků a děvčat, v pláči i radosti dětí, a v tomto mikrokosmu ji také nacházeli. Snad proto také máme rádi loutky a snažíme se tímto nejmenším světem říci všechno o životě, jak je krásný a jak ho milujeme.“ (Jiří Trnka, 1956)

„Tato sbírka se změní ve sbírku předmětů, které Krzysztof Pomian nazývá „nositeli významů“. Tedy věcí, jež mnohdy kromě toho, že mají určitou prodejní hodnotu, jsou znaky, jakýmisi svědky, a odkazují na něco dalšího, na minulost, z níž pocházejí, na nám neznámý svět, jehož jsou jediným dokladem, na neviditelný svět.“ (Umberto Eco, 2009)